Zážitek z obuvi

Blíží se začátek školního roku, a tak jsme se včera vydali do města na nákup bačkor, cviček, tenisek a věcí potřebných do první třídy. Vzala jsem s sebou všechny tři děti, protože posledně jsem tu správnou velikost neodhadla. Každé boty jsou jinak šité a vyzkoušení bývá nutností.

Hned při vstupu do obchodu nás prodavačka změřila přísným pohledem a nasadila „ksicht“, že mi bylo jasné, že by nejraději dala na dveře velkou ceduli s nápisem „DĚTEM VSTUP ZAKÁZÁN.“ Ještě víc jsem ji rozladila tím, že jsem jí podala v sobotu kupované boty (bez zkoušení) a chtěla je vyměnit. Paní prodavačka si huhlala "pod vousy" docela znatelně, že to bude velmi složité a je to problém. Garance vrácení peněz tu nebyla, ale výměna za jiné zboží ano.

V té chvíli se nás raději ujala druhá prodavačka, která se usmívala a ptala se nás, jaké botky budeme potřebovat. Docela se mi ulevilo, protože jsme potřebovali celkem 6 párů bot a absolvovat všechno to zkoušení se třemi dětmi a protivnou prodavačkou? To ne, to bychom maximálně vyměnili ty jedny za jedny.

Během chvilky do obchodu dorazilo několik dalších maminek s dětmi. Výraz protivné prodavačky se víc a víc křivil a musím říct, že jako pozorovatele mě její přístup více než udivoval. Mluvila si pro sebe a každým slovem dávala najevo, že ji ti zákazníci obtěžují a vytáčejí do červena.

Korunu tomu nasadila paní s malou holčičkou, která se slušně zeptala, zda by jí paní prodavačka pomohla s výběrem bot a pomohla jí posoudit, zda vybrané číslo dobře sedí na noze. Požádala slušně a bylo zřejmé, že si opravdu neví rady. Tento dotaz protivnou prodavačku vytočil úplně do červena a vztekle té paní štěkla odpověď: „To si musíte poradit sama, to přeci není mojí prací Vám poradit, já na to nemám čas.“ Někomu pak telefonovala, ale jinak nic zásadního nedělala.

Prodavačka se od svého místa za kasou tedy nehnula, jen zuřivě přešlapovala sem a tam, mluvila si nahlas pro sebe (a posluchače zákazníky v prodejně), že to přeci nemá čas na to, aby někomu pomáhala.

Doslova běsnila a já na ji s úžasem pozorovala, protože takové jednání se zákazníkem by se asi majiteli prodejny příliš nelíbilo. Milá paní s holčičkou botky nevybrala, ale prodavačka ještě asi celý den hudrovala a stěžovala si na zákaznici, co si dovolila ji požádat o pomoc.

A to měla ta prodavačka tričko s nápisem v Angličtině typu pozitivní mysl, ale tak negativního člověka jsem už dlouho nepotkala a příště se po botkách raději sama poohlídnu někde jinde, než abych se setkala s tak naštvanou osobou.

Boty bývají poměrně drahé, dětské kolem pětistovky až tisícovky, když si vezmete, že dětem kupujete dvakrát do roka nové boty, pak jste na částkách tisíců za rok. Prodejen bot je v každém městě několik a proč si kazit den s nabručenou prodavačkou?

Mám kamarádku, která by si ovšem celou situaci vyložila POZITIVNĚ.

A JAK?

NABRUČENÁ PRODAVAČKA POMÁHÁ VAŠÍ PENĚŽENCE ŠETŘIT – NENAKOUPÍTE TOLIK NEBO NENAKOUPÍTE VŮBEC.

Možná to byla nápověda na jejím tričku“ pozitive mind“!!!! Vzít si její náladu z té lepší stránky: "Odrazuji Vás od utrácení, kupte si maximálně jedny boty, ty Vám stačí a až je obnosíte, hodně si ještě rozmyslete, zda nebude lepší je nechat spravit u ševce, kupovat nové by mohl být podobný zážitek dnešku. Mějte tedy jedny boty a ušetříte maximum."

V tomto obchodě myslí prodavačka na Vaši peněženku a odradí Vás od jakéhokoli utrácení.

Přeji Vám příjemné nakupování, když něco opravdu potřebujete a také setkání s „rozumnou“ prodavačkou, když se chystáte koupit nějakou zbytečnost :-).

A jak se od takového zážitku v obuvi odreagovat? Třeba si něco přečíst a strávit příjemnou chvíli s dětmi a knihou. Proč dětem vlastně číst? Více o důvodech najdete ZDE.