Pohádka pro dušičkový čas

Pohádku s dušičkovým námětem vymyslela moje sestra Petra, která nám připravila odpoledne v duchu haloweenských strašidelných příběhů, které sama vymyslela. Naše děti byly nadšené, proto se i s vámi chci podělit o jednu z pohádek, která nás provázela šerem dnešního podvečera.

"Hřbitov"

Malá sedmiletá Ema šla se svou babičkou na hřbitov. Šly upravit hrobeček. Nesly věnec ze šišek a slaměnek a dvě svíčky. Hřbitov vypadal osaměle a dýchal zvláštní atmosférou. Všude byly květiny, věnce a především velké množství svíček a rozsvícených lucerniček. Ema se rozhlížela a babička ještě posmutněle přemýšlela, vzpomínala na své předky a v duchu se za ně modlila. Pak se sehnula a udělala prstem na hrob drobné křížky "ve jménu Boha, Ježíše Krista a Ducha svatého."

Emě se další noc zdál strašidelný sen. Byla v noční košili znovu na hřbitově. Na věži kaple zrovna odbíjela půlnoc. Na hrobech zůstalo svítit jen pár svíček, ostatní dohořívaly nebo úplně zhasly. Ema se procházela mezi hroby, něco ji táhlo až na samý konec hřbitovní zdi. A tu se přikrčila za jeden náhrobek. Spatřila něco neuvěřitelného. Jeden hrob byl otevřený. A k němu právě dosedl muž bílý jako stěna. Vlasy měl černé, sčesané dozadu. Vynikaly tak jeho uši, byly mírně špičaté. Muž měl černý plášť. A v jeho kostnaté ruce svíral uhynulé zvíře. Jeho ústa byla rudá, krvavě rudá. Ema poznala, že je to upír. V pootevřených ústech se mu zaleskly bílé zuby. Ema se leknutím probudila.

Bylo právě 2. listopadu. Dušičky. Odpoledne se opět vydaly s babičkou na hřbitov, aby uctily památku zesnulých.

Ema se na chvíli vzdálila. Byla zvědavá, zda na konci hřbitovní zdi objeví hrob upíra, ten, který viděla ve snu. Babička zatím zapalovala svíčky a tiše vzpomínala. Emu pustila, ale řekla jí, ať se za minutku vrátí, neboť i Ema by měla uctít předky vzpomínkou a chvilkou ticha. Ema našlapovala opatrně a s napětím.

Byla tam, na konci zdi a uviděla zvláštní černý hrob, neupravený a se suchými, už dávno zvadlými květinami. Vedle hrobu ležel uhynulý netopýr. Emě ho bylo líto.

A tu ji za ruku chytla ledová ruka.

Ema vyjekla. "No kde jsi tak dlouho?" Říká babička a drží ji svou studenou rukou. Ema se svěřila o svému snu. Babička jí vypráví, že hrob není úpíří, ale jejich známých, kteří se odstěhovali velmi daleko a na hrob nemají čas. Babička rozhodla, že s Emou hrob upraví. Třeba byl ten sen trochu pravdivý. Třeba tě nějaký duch sem vyzval a tím si poprosil, abychom tu uklidily.

A myslím, že dobrých skutků není nikdy dost.

Ema s babičkou vyhodily staré květiny. Hrob zametly a umyly a ještě potom vyleštily, hned to bylo o mnoho lepší. Babička měla v tašce ještě jeden malý věneček, a tak ho daly právě sem. Ema pak zapálila svíčku a položila ji na černý mramor. S dobrým pocitem odešly.

Emě se tu noc zdál podobný sen. Opět byla na hřbitově a tentokrát tam potkala vílu, která jí pravila, že brzy se jí splní tajné přání. Ema si přála štěně. A představte si, za měsíc 24.12. na Štědrý den našla pod stromečkem nového mazlíčka a člena rodiny. A jméno? Hned si vzpomněla na upíra a vykřikla jméno "Pírko!"

Ač se nejedná o pohádku, která by v sobě nesla téma finanční gramotnosti, můžete ji použít jako motivační příběh k povídání o úctě k předkům. Vysvětlíte jim, proč se chodí na hřbitov zapálit svíčka, proč se tam nosí květiny a třeba i společně zavzpomínáte na blízké, které již opustili tento svět.

Pohádky mají rádi děti i dospělí. Máte náladu na další? Naše děti nadšeně poslouchají pohádky, dokud nepřečteme celou knížku.