3+1 rodičovské chyby při výběru povolání

Nebudu ze sebe dělat odborníka na výběr povolání, protože jím nejsem. Jsem však přesvědčena o tom, že správná volba má souvislost s intuicí a dlouhodobě budovanou důvěrou v rodině, kdy díky vztahům s rodiči se dítěti podaří správně zaměřit svou pozornost i v oblasti expertního zaměření.

Dívala jsem se na statistiky, které ukazovaly poměrně odstrašující čísla. Zhruba 50% absolventů škol se vydá jinou cestou než byl jejich směr vzdělávání. To znamená, že proseděli 3,4,5 nebo třeba i 10 let ve školních lavicích tak trochu omylem. Měli sedět v úplně jiných lavicích nebo pracovat na své kariéře skvělého řemeslníka.

Je to až s podivem, jak se často lidé mýlí ve svých rozhodnutích s výběrem školy a zaměření. Možná řada rodičů nechává rozhodnutí na období, kdy to je aktuální a to v devátém ročníku základní školy a pak tomu nevěnují dostatek pozornosti, ačkoliv se jedná o životní rozhodnutí.

Vzpomínám na sebe, jak jsem se rozhodovala. Jsem typ, co se přímo děsí špatného rozhodnutí, a proto si zvažuje veškerá pro a proti. Soupis kladů a záporů, hledání informací o školách, návštěvy v dny otevřených dveří, intuitivní cítění, diskuse se studenty, kteří již danou školu navštěvují, to vše a mnohé další může znamenat krůček blíž ke správnému rozhodnutí.

Tenkrát v devítce jsem přemýšlela o tom, co chci celý život dělat. Měla jsem za to, že práce je na vydělávání peněz a rozhodně nemá nic společného se zábavou. Práce a zábava nejdou dohromady. Jako ideál práce jsem měla představu sebe v kostýmku za psacím strojem (počítače jsem tenkrát ještě neznala).

Psaní na stroji mě nadchlo, líbilo se mi to cvakání a fascinovaly mě vždy ty úhledně upravené asistentky v elegantních kostýmcích. Vážné, upravené, pracovité a dokonale vyhlížející. To je ta práce, co dělají dospělí.

Ač jsem od jednoho roku věku do 14 let denně seděla s tužkou, pastelkami, vodovkami nebo olejovými barvami či křídami, uhly, rudkami, malířským prknem a plátnem, rozhodla jsem se jít na ekonomickou školu. A důvod? Šlo mi všechno, samé jedničky na vysvědčení byly ukazatelem toho, že právě ta nejlepší škola v dosahu je výzva pro mě. A navíc po jejím absolvování mě čeká kariéra v dobré práci a v elegantním kostýmku.

Naučila jsem se opravdu hodně užitečných věcí, našla jsem v ekonomických předmětech své favority jako je psaní na stroji technikou deseti prsty, marketing, management a psaní seminárních prací. Nemyslím si, že bych si vybrala špatně, vybrala jsem si nejlépe, jak jsem v dané chvíli uměla. Jsem moc vděčná rodičům, že rozhodnutí nechali na mě.

Jedním, z rodičovských prohřešků totiž může být právě jakési tlačení do konkrétního směru.

1. rodičovská chyba: Vyberou svému dítěti směr

Může nastat například situace, že se předpokládá zapojení do práce v rodinné firmě. Rodiče jako samozřejmost předloží dítěti své rozhodnutí a to se buď podřídí nebo nedostane podporu ze strany rodiny.

Znám případy, kdy se v rodině dědilo zaměření. Kamarádka pracuje jako sestřička u lékaře, který pod vlivem dominantní matky a otce lékaře neměl možnost volby. Šel cestou lékařskou a výběr rozhodně nebyl na něm.

Ani druhou chybu jsem u svých rodičů nepocítila. A jakou chybu mám na mysli?

2. rodičovská chyba: Rodič si prostřednictvím svého dítěte chce realizovat svůj vlastní nesplněný sen.

Vlastně si tuto situaci nedovedu úplně představit, ale chápu, že se rodiče mohou pokusit realizovat sen prostřednictvím vlastních dětí, protože třeba s krasobruslením je potřeba začít opravdu brzy a možná oni začali bruslit až v pubertě, to je na start pořádného tréningu již pozdě. Možná se líbí tatínkům hokej a chtějí mít ze svého synka slavného hokejistu, pak také chápu, že věnují hodiny času vožením na tréningy.

3. rodičovská chyba: Rodič neví, dítě neví a všichni jsou nerozhodní

Tento model ukazuje na nedostatečnou přípravu. Možná jsou rodiče líní svému dítěti ukázat různé směry, práce, oblasti, ve kterých se v dospělosti dá pracovat. Být hasičem, policistou, prodavačkou nebo třeba lékařkou? Někdy stačí se s dítětem více pobavit na téma povolání. Klást konstruktivní otázky při shlédnutí filmu, přečtení příběhu, při chůzi po ulici. Lenost rodičů a lenost dětí se schová za slovo "nevím." A je schovaná a nikomu se nechce hledat řešení.

+1 rodičovská chybka: Rodič vědomě svou roli předává na třetí osobu

Rodič nefunguje jako podpora, na kterou se dítě může spolehnout. Rodič nechá rozhodnutí na dítěti. Pošle ho třeba za kamarádem, ať mu poradí Pepík, ten má přeci jasno a dokáže přesvědčit toho malého nerozhodu, aby se přihlásil také na gymnázium. Jenže Pepík má možná úplně jiné cíle, vize, talent a možná se malý nerozhoda jen bojí říct svůj názor. Kamarád, učitel, psycholog nebo někdo další může dítěti radit s dobrým úmyslem, který však nemusí znamenat pro dítě to nejlepší.

Vzpomínám si, jak jsem jednou dělala nějaké testy profesní orientace. To jsem již chodila na střední ekonomickou školu. Tenkrát mě docela překvapil výsledek. Paní psycholožka mi sdělila, že bych byla výborná....

A víte co? Já to neprozradím. Nechám si to až pro webinář 12.12.2017, který věnujeme právě tématu povolání a rodičovským chybkám.

Nyní jsem i já v roli rodiče a ráda bych svým dětem umožnila si vybrat ten správný směr, kterým se v dospělosti budou ubírat. Není mi lhostejné jejich štěstí, chci, aby byly mé děti šťastné a to znamená, že udělám všechno proto, aby si vybraly směr, který je bude naplňovat a povolání se jim stane koníčkem.

Jak jsem již zmínila v úvodu, nejsem odborník na výběr povolání, považuji však za součást finanční gramotnosti právě téma povolání. Čím chce jedinec naplnit svůj život? Co bude jeho každodenním chlebem? Bude ráno vstávat s nadšením a těšit se na práci, kterou dělá nebo pro něj zazvonění budíku znamená rána palicí a vstup do dalšího černého snu, ze kterého si plánuje probuzení až ve starobním důchodu?

Mohou to rodiče svým vědomým přístupem k výchově příznivě ovlivnit? Jsem přesvědčena o tom, že ano.

Právě téma povolání jsem zařadila i do připravovaného kurzu Cesta za pokladem skřítka Penízka, kdy se podíváme blíže na různé profese a zaměříme na ně pozornost.