Jak se rozhodovat?

Patříte k těm, co se dovedou rychle a „správně“ rozhodnout? Nebo jste typ, co zvažuje varianty, výběr ho stresuje a i po čase se vrací do minulosti a říká si, že by byla bývala vhodnější ta druhá varianta?

Každý den se musíme rozhodovat o maličkostech – co si obléknout, co posnídat, vzít si černou nebo bílou kabelku, sejít se s kamarádkou nebo jet rovnou domů, jít odpoledne na procházku nebo na běžky, zahrát si společenskou hru s dětmi nebo zapnout televizi apod.

Čas od času se však dostaneme do situace, kdy rozhodnutí ovlivní další život významněji. Mezi významná rozhodnutí může patřit výběr školy, výběr partnera, práce, bydlení, rozhodnutí o zadlužení se nebo ne, rozchody, výpovědi v práci atd.

Každé rozhodnutí je správné s ohlédnutím k okamžiku, ve kterém bylo provedeno. Pokud později považujete rozhodnutí za špatné, pak to dobré na něm je právě poučení se z rozhodnutí. Příště tedy budete moudřejší a rozhodnete se lépe.

Příklad: Rodiče Jarmily jsou oba právníci a přesvědčí Jarmilu, že i ona bude dobrá právnička. Jarmila poslechne rodiče, i když jí samotnou láká konzervatoř se zaměřením na hru na kytaru. Rozhodnutí tedy nechá na rodičích, kteří tento obor doporučují a jde studovat práva. V průběhu studia zjistí, že měla dát na hlas svého srdce a jít na konzervatoř, protože je velmi dobrá kytaristka. Láme si hlavu nad tím, že na jednu stranu zklame rodiče, když studií práv zanechá, ale pokud školu dodělá, stejně se nebude cítit v roli právníka šťastná. Chce hrát na kytaru a to ji naplňuje.

Chtějí mít rodiče z dcery nešťastnou právničku nebo šťastnou kytaristku? Bude Jarmila jako právnička opravdu nešťastná? Není to jen mladický rozmar?

Jarmila si musí nejprve sama uvědomit, co opravdu chce. Možná v době podávání přihlášek na vysoké školy sama neměla úplně jasno, nevěděla, co studia práv budou obnášet a rozhodla se nejlépe, jak uměla právě pro tu danou chvíli. Rozhodla se tedy správně – ověřila si a na vlastní kůži obor práv, který je podle jejích rodičů to nejlepší, ale Jarmile nepřirostl k srdci.

Stát si za svým rozhodnutím může být pro Jarmilu před rodiči těžké, může to pojmout jako životní zkoušku, rodiče na ni nejspíš budou naléhat, ať alespoň dokončí studium. Jarmila si ve své hlavě tvoří smyšlené scény, které budou asi následovat při jednání s rodiči. Má strach z jejich reakce. Možná je však tento strach zbytečný. Možná ji rodiče podpoří, ať bude dělat práva nebo konzervatoř.

Jarmila může v diskusi s rodiči dospět k názoru, že je rozumné práva dokončit a překousne nechuť se učit témata, která ji nebaví. Třeba časem najde štěstí i v tomto oboru. Možná si však rázně prosadí svůj názor a na rodiče se nebude ohlížet. Možná se pohádají a Jarmila s rodiči přestane komunikovat.

Možná překvapivě rodiče Jarmilu pochopí a podpoří ji v jejím rozhodnutí ukončit práva a přihlásit se na konzervatoř. Možná i na konzervatoři se po několika semestrech studium Jarmile přestane zamlouvat. Možná si najde práci nebo pojede do ciziny, vydělá dost peněz a bude studovat, co chce a nebude se na rodiče ohlížet. Možná jí cestu zkříží nová láska a bude vychovávat brzy děti. To ale Jarmila neví, co ji čeká, když zůstane na právech nebo začne studovat konzervatoř.

Je jen na Jarmile, jak se výsledně rozhodne.

Co ulehčí takové „vážné a velké“ rozhodnutí?

1) Sestavit si žebříček hodnot a rozhodovat se podle nich.

Napište si své vlastní hodnoty a určete jejich pořadí. Možná budete takový seznam několikrát přepisovat. Je dobré si své hodnoty umístit na místo, kde je denně máte na očích a pak časem možná přepíšete pořadí. Když přijde na „vážné a velké“ rozhodování, podívejte se na svůj seznam. Položte si otázku: Na jaké hodnoty bude mít moje rozhodnutí vliv? Když se rozhodnu pro variantu A, ve kterých hodnotách pocítím posílení? Když se rozhodnu pro variantu B, budu zdravější, šťastnější, jaký to bude mít vliv na peníze, rodinu apod.

Na příkladu Jarmily by to mohlo vpadat třeba takto:

Hodnoty Jarmily:

Pevné zdraví, cítit se šťastná, láska v partnerství, vzrušující život, cítit se svobodná, dobré vztahy s rodinou, hluboké a dobré vztahy s přáteli, cítit se prospěšná, mít peníze, cítit vnitřní klid, mít společenské uznání, dosáhnout dobrého vzdělání, mít pocit jistoty, mít pocit bezpečí, zabezpečit rodinu, klidný život.

Pokud by tedy Jarmila vzala v úvahu tento žebříček hodnot a rozhodovala se podle nich, pak by pro ni konzervatoř mohla znamenat pocit štěstí, svobodu a vzrušující život. Tyto hodnoty jsou pro ni nadřazené i dobrým vztahům s rodiči. Bude tedy rozhodnutá školu změnit i za cenu zhoršení vztahu s rodiči. Možná se budou rodiče dočasně na Jarmilu zlobit, ale ta vezme jejich reakci jen jako fakt a nebude na jejich názor brát tolik zřetel.

Pokud by Jarmila seřadila své hodnoty takto:

Pevné zdraví, dobré vztahy s rodinou, láska v partnerství, hluboké a dobré vztahy s přáteli, cítit se prospěšná, cítit se šťastná, pocit bezpečí, mít společenské uznání, dosáhnout dobrého vzdělání, klidný život, mít pocit jistoty, vzrušující život, cítit se svobodná, mít peníze, cítit vnitřní klid, zabezpečit rodiny.

Možná by v rozhovoru s rodiči o změně školy rozhodla o své budoucnosti na základě reakce rodičů. Pokud by ji rodiče podpořili a dali jí za pravdu, že si měla zvolit konzervatoř a tedy nyní je nejvyšší čas opustit práva a přihlásit se na konzervatoř, pak půjde touto cestou. Pokud by mělo opuštění práv znamenat přetrhání dobrých vztahů s rodiči, pak se bude snažit „prodat“ rodičům svůj názor. Možná je přesvědčí řadou argumentů, možná rodiče budou respektovat její rozhodnutí, možná je Jarmila rozený diplomat a dokáže šikovně rodiče dostat na svou stranu, ať se rozhodne, jak chce.

Ujasněný žebříček hodnot pomůže v rozhodování i vám. Každý den si můžete vyzkoušet rozhodování podle totoho systému a natrénovat si na „malých rozhodnutích“ své rozhodování. Oceníte svůj um především ve chvíli, kdy se budete rozhodovat o něčem důležitém, co se zdá jako „životní rozcestí.“

2) Představte si sebe za deset let

Vizualizace představ budoucnosti, pokud se rozhodnete pro variantu A a vizualizace při volbě varianty B. Možná tu bude i další alternativa, kterou teprve objevíte.

Jak se Jarmila cítí při představě sebe v kostýmku a v právnické kanceláři? Vidí kupu úředních lejster, kávičku a sebe, jak celý den sedí a něco sepisuje. Pak jde na jednání s klienty, radí jim, zjišťuje informace, studuje zákony. Je pro ni tato představa příjemná? Za deset let bude nejspíš pracovat v podobném stylu jako její rodiče. Chce jít v jejich šlépějích. Bude to právnička, co hraje ve volných chvílích na kytaru u táboráků? Možná to bude právnička, co si po právech vystudovala ještě konzervatoř a věnuje se hře na kytaru profesionálně. Vystupuje na koncertech, hraje se skupinou po večerech a celé dopoledne pak spí. Odpoledne trénuje a večer hraje na koncertech.

Tento smyšlený příklad je jen ukázkou toho, že možností je vždy více. Která představa sebe za deset let se jeví nejlepší vám?

3) Myšlenka na konec

Jsou cesty osudu nevyzpytatelné nebo si svůj osud každý tvoří sám? Je vše předem určeno nebo je tento názor jen jakousi omluvovu, když se někomu nedaří, jak by si představoval?

Začít s myšlenkou na konec považuji za skvělý způsob, který pomůže při zdánlivě obtížných rozhodnutích. Setkala jsem se s tímto návodem v knize Stephena Coveye: 7 návyků skutečně efektivních lidí. Princip myšlenky na konec napomůže uvědomit si to, co v hloubi duše považujete za důležité. Celé cvičení spočívá v tom, že si sepíšete „svoji pohřební řeč“. Co chcete, aby o vás řekl partner, co děti, co kolegové v práci, co přátelé atd.

Podíváte se na svůj život tak trochu z „ptačí perspektivy“ a možná se vám i konkrétní rozhodnutí začne zdát jako směšně bezvýznamné. Možná vás jen přemítání mezi variantami A a B zdržuje v další práci. Díky sepsání si „vlastní pohřební řeči“ se rozhodnete rychleji a postupujete za svými skutečnými sny.

Opět se dotknete tématu životních hodnot a tomu, na čem vám opravdu záleží.

Jarmila by se mohla dobrat závěru, že jako právnička se bude cítit nešťastná, i když její plat bude nejspíš velmi solidní. Možná však nebude tak dobrou právničkou, jak si její rodiče představují. Nebude „zapálená“ do těch soudních případů a zákony i paragrafy ji doslova znechutí. Bude celý život litovat a připadat si neschopná, že si neprosadila svoje rozhodnutí ani před rodiči. Možná se hraním na kytaru nebude živit, ale každou volnou chvíli si zahraje a bude jí to stačit.

Mějte však na paměti to nejdůležitější, že každé rozhodnutí je správné v tom daném okamžiku. Pochvalte se za každé rozhodnutí, které uděláte a pokud časem zjistíte, že by varianta A byla lepší než ta B, pak se pochvalte, že jste si uvědomili svou chybu včas, protože nikdy není pozdě, dokud dýcháte.

V příštím článku vezmu pod lupu další způsoby pro jednodušší rozhodování.

Jedním ze správných rozhodnutí rozhodně bude pravidelné čtení dětem. Možná si ani neuvědomujete, kolik důvodů mluví pro to, abyste i vy dětem četli. Více ZDE.