Jak začít učit děti penězům
StartFragment
Každé dítě má vrozený jiný vztah k penězům. Je to zajímavé, ale již ve velmi útlém věku se dá rozpoznat, k čemu dítě má sklon. Děti se snadno učí a doslova hltají rady rodičů a to jak vědomě, tak ty, které rodič vyšle nevědomky.
Jeden je přirozeně šetřílek, druhý peníze neřeší a třetí utratí ihned vše, co má i nemá. Děti se učí od rodičů, od sebe vzájemně i od dalších vzorů, které mají možnost sledovat. Pozoruji u vlastních dětí, že zhruba ve dvou letech je peníze zaujmou jako hračka.
Možná máte zkušenost, že vyrazíte s dětmi na nákup a ty si do košíku přihazují dobrůtky, žadoní další a další věci, které chtějí také mít. V té chvíli neřeší peníze, ale chtějí okamžité potěšení v podobě čokolády, sušenky nebo nějaké hračky. Obchodníci dobře vědí, jak malé zákazníky nalákat a podsouvají hračky a jiná lákadla právě tak, aby je dítě dobře vidělo a začalo chtít.
Jak se dá vyhnout zbytečnému utrácení v supermarketu?
dítě do obchodu nebrat,
zavést pravidlo, že si dítě utratí jen „svoje“ peníze (které má třeba od babiček nebo jako kapesné),
dát dítěti na začátku nákupu vlastní košík a třeba dvacetikorunu (za jednu minci toho pořídí minimum), aby si nakoupilo samo,
dovolit dítěti jen jednu věc a pokud se v průběhu nakupování rozhodne pro jinou, pak tu první musí vrátit.
Horší situace nastává, když dítěti nechcete koupit jednoduše nic. Možná to znáte také, chcete koupit jen a jen pečivo. Za nic jiného nemáte v úmyslu utratit ani korunu a dítě žadoní, že chce žvýkačky, pitíčko, bombony… Nakupování je pak doprovázeno žadoněním a přemlouváním. Pak má rodič tendenci vyslovovat věty typu: „To je moc drahé, zbytečné, to je blbost. Na tohle nemáme.“
Ovšem větami jako jsou tyto, dítěti utváříme povědomí o penězích a dítě si je ukládá a bude s nimi v budoucím životě počítat. Co řekne rodič, to platí (alespoň u malých dětí) a později právě kvůli takovým větám může i Vaše dítě řešit finanční problémy.
Zásadní je podle mě dítě naučit zodpovědnosti a zdravému vztahu k penězům co nejdříve a jít příkladem. Vztah k penězům by se mohl přirovnat ke vztahu k lidem – mít je rád, vážit si jich, pečovat o ně, hlídat je, dát jim prostor apod.
První výsledky rodičovského vzoru se dají vypozorovat brzy. Příběh Kamily je toho příkladem. Kamile je patnáct let, její matka před pár lety odešla od otce, který rodinu extrémně zadlužil. Otec podlehl svodům krátkodobých nebankovních půjček a rodinu dostal do problémů. Matka se dřela od rána do večera, aby pomohla otci se z dluhů dostat, ale nebyla moc úspěšná. Před hladověním ji zachránilo to, že od otce svých dětí utekla, změnila si občanku (aby nemohl falšovat její podpis k získání dalších půjček).
Kamila celé své dětství nevědomky přebírala do své mysli chování svých rodičů. Je jí patnáct a celé prázdniny dřela na brigádě, našla si brigádu i na školní rok na víkendy, ale má tendenci ihned vše utratit. Jakmile má v ruce peníze, ty se ihned rozkutálejí. Ač si o prázdninách vydělala dost, řeší v září to, že nemá tři tisíce na zaplacení učebnic.
Matka ukrajuje z rozpočtu na jídlo, aby měla Kamila základní učebnice do školy. Obě žijí jako v začarovaném kruhu, kdy se od rána do večera snaží vydělat více a přitom primární problém tkví ve způsobu utrácení. Obě sní o lepším bydlení, o tom, jak pojednou v létě k moři, v zimě do hor a navíc je budou hřát vlastní peníze na kontě.
Jaký vliv měl otec na Kamilu? A co matka? Pomáhá Kamile tím, když si na otce neustále stěžuje? Láteří doslova při každé zmínce o penězích. Chce jich mít víc, ale tolik ji štve jejich nedostatek, že to dává každým svým jednáním Kamile najevo.
Jaký má vztah k penězům rodič, takový s největší pravděpodobností bude mít i dítě. Chcete, aby Vaše dítě žilo v pohodě, blahobytu a bylo spokojené? Pak zmapujte své vlastní počínání týkající se hospodaření. Nejste s něčím spokojeni? Pak zahloubejte ve vzpomínkách na Vaše dětství, máte to podobně nastavené jako Vaši rodiče?
Pro Kamilu je pozitivem to, že díky vytvořenému návyku vydělat si vlastní prací se po škole bude schopná postarat sama o sebe.
Co dalšího podle Vás dítě jednou ocení? Tipuji podle své zkušenosti, že např. na startu do života ocení dítě pomoc v podobě našetřeného obnosu, který mu pomůže k realizaci vlastního bydlení. Co se ale může stát pokud dítě s penězi neumí vyjít? Myslíte, že je utratí za zbytečnosti?
A co potomek, který žije s rodiči a na co si vzpomene, toho se mu dostane? Jak se postaví na vlastní nohy? Bude neustále čekat, že mu někdo něco dá zadarmo? Bydlení na mamahotelu i po třicítce toho může být příkladem. Dospělé dítě očekává od rodičů péči v podobě vypraného a vyžehleného prádla, ubytování zadarmo, jídlo all inclusive v ledničce apod.
Ukážete i Vy Vašemu dítěti, že díky prohlubování vědomostí si dokáží poradit s každou situací a vyřešit problémy různého charakteru.
Co může rodič pro své dítě ohledně vztahu k penězům udělat?
Sám si vylepšovat vztah k penězům.
Povídat si s dítětem o penězích – k čemu slouží, jak se vydělávají, na co si má dát pozor a co mu naopak přinesou pozitivního.
Učit ho znát hodnotu jednotlivých věcí a služeb – v souvislosti s životními hodnotami (láska, vztahy, životní potřeby, zbytečnosti apod.).
Hrát s ním hry, kde se používají peníze (deskové typu Zahrada či CashFlow, kreativní na prodavačku).
Založit mu pokladničku s opravdovými penězi, aby se mohlo učit v terénu.
Učit je realitě spojené s penězi, poukázat na pasti, aby je dítě dokázalo rozlišit. (Červená Karkulka nevěděla, jak vypadá vlk, proto vystavila sebe i babičku riziku.)
Věřím, že máte zájem svým dětem předat to nejlepší. Právě vzdělání bude pro ně mít větší hodnotu, než když jim dáte jen pytel zlata, dáte-li jim k tomu i ten pytel zlata, pak budou mít právě vaše děti ten nejlepší start do života.
Pro lepší dětské povědomí o financích jsem napsala pohádkovou knížku: "Pohádky skřítka Penízka".
EndFragment
