Uklízečku ne, děkuji!

Dospělí na pohádky asi moc nevěří a realita je občas taková, že namísto pohádky si pustí hororový příběh. Jeden takový tu pro vás mám. Je o uklízečce.

Byl pozdní večer, Helena se zrovna vrátila domů po náročném dni. Doma manžel sedí u televize a ptá se:“Co bude k večeři?“ Helena unavená na to otázkou: “Kde jsou děti a proč jsi neuvařil něco ty?“ On na to: “Žena jsi tu ty, ne?“ „Děti šly dolů k babičce, když naše domácnost nefunguje.“ „Vidíš ten nepořádek? Potřebujeme uklízečku, když na to ty nemáš čas.“

Helena se dnes nechtěla hádat, nechce se jí opět řešit otázku nezvládnuté domácnosti. Manžel by zase vytáhl témata, která se jí tedy nyní rozhodně nechce obhajovat. Má své podnikání, ve kterém je šťastná a přináší jí radost. On to prostě nepochopí, chce mít uklizeno a poslušnou ženu, co ho čeká s večeří. Holt si vzal intelektuálku, která chce realizovat své cíle.

Helena se zasnila: „Když by měla vlastní dům, jak ráda by si ho činčala, ale tady?“ „Děda s babičkou nedovolí téměř na nic sáhnout, tak proč se angažovat? A uklízení? Vždyť tu jsou jen sešity a obleční holek, to budou mít uklizené za chvíli,“ pomyslí si, ale neříká nic. „Manžel by si začal zase obhajovat svůj nápad s uklízečkou a byla by hádka.“

Následující den přichází Helena domů dřív. Přemýšlela snad celou noc, ale nevymyslela nic jiného, než to, že řekne dnes Romanovi, ať si tedy vybere tu uklízečku, když chce mít doma naklizeno. Roman je překvapený, že na to Helena přistoupila a s chutí vypisuje inzerát: „Hledá se uklízečka!“

Mít tak křišťálovou kouli a tušit, jak to s uklízečkou dopadne….asi by Helena řešila domácí práce jinak.

Proč nezapojit děti? Proč by měl být úklid jen na ženě? Proč by v rodině nemohlo fungovat střídání? Podobné otázky otvírá v knize „Jak žít a nezbláznit se“ paní Lidmila Pekařová. Vřele doporučuji a škoda, že se podle této knížky neřídila i Helena.

Helena nechala manžela vybrat uklízečku a ta jí postupně manžela přebrala. Rodina uklízečku tedy neustála a Helena zůstala s dcerami sama.

Helena se soustředila mnoho let jen na svoji práci a rozvoj podnikání, ovšem po této lekci v podobě uklízečky svůj život přehodnotila. Cítí potřebu mít vlastní domov, kde s dcerami začnou od nuly, ale budou se více věnovat sobě.

S tématem uklízečka vyvstávají otázky:

Proč platit někomu cizímu za úklid, když by si takto mohly přivydělat dcery? Vždyť i náctiletému školákovi takový úklid jen prospěje, má pak vlastní peníze a je na sebe hrdý, že něco umí – přinejmenším dobře uklidit.

Když se děti učí tím, že si sami vydělají peníze a sami se rozhodnou, za co je utratí, budou mít v mnohém ulehčený start do „skutečného“ pracovního života. Budou si více vážit hodnoty a je pravděpodobné, že s penězi budou lépe vycházet. Uklízení sama považuji za jakýsi výchovný prvek, který je nutné při výchově dětí zvládnout, i když je to někdy více než obtížné.

V souvislosti s úklidem je však dobré se zamyslet nad tím, co je "běžný" úkol, který je potřeba udělat zadarmo a co je jakýsi "nadstandard", za který by mohla následovat odměna. Asi si žádný rodič nechce vychovat dítě, které za uklizení vlastního trička do skříně natahuje ruku a očekává pětikorunu.

S dětmi je fajn mít nastavená pravidla a zároveň se jim dostatečně věnovat. Ráda bych vám tímto doporučila zamyslet se i nad tématem peněz v souvislosti s dětmi. Možná se jejich hodnoty povede správně nastavit s pomocí pohádek. Jedny takové pohádky, které se zaměřují právě na hodnoty, peníze a činy jsem napsala pro svoje děti. Věřím, že i vám pomohou s odpověďmi na řadu otázek. Více o pohádkách ZDE.